S velkými přípravami se chystáme na halové závody v Jablonci nad Nisou. Jelikož jsou to jediné závody v ČR, bylo to mistroství.
           Odjezd máme (jak jsme si mysleli) našlapaný. Od hasičárny se odjíždělo ve čtvrt na pět. Bylo to těžké takhle brzy vstávat, ale zvědavost náš přemohla. Osobním autem jsme dojeli do Kvasin před hasičárnu. Zde jsme se připojili k hasičům z Kvasin, a s nimi pokračovali autobusem. Do autobusu jsme naložili hasičské náčiní a mohli jsme vyrazit. Hurá, protože v tu dobu byl strašný slejvák, ale poprvé jsme si mohli říct, že běhat mužem za každého počasí, jelikož to bude v hale. Po chvíli cesty jsem si nasadila „empétrojku“ a usnula. Otevřela jsem oči, zrovna jsme projížděli Hořicemi. Řidič a pan vedoucí od Kvasin nám povídali, že už tam za chvíli budeme.
           Dojeli jsme na místo asi jako poslední, a samozřejmě s tím krásným autobusem (strašně starej, a aby, jsme se v Kvasinách rozjeli, tak kluci museli zatlačit), jelikož jsme přijeli na parkoviště plné lidí, všichni se nám smáli. Nechali jsme si zvážit náčiní. A poté našli místo, kde si můžeme uložit věci. Po vstupu do haly už chlapy běhali v elastických kalhotách a rozcvičovali se. Hala byla obrovská, lidí bylo hodně, závodní tratě dokonalé a ještě tam natáčela televize. V tu chvíli nám mohl závidět každý, kdo z našich hasičů s námi nejel.
           Oblékli jsme se do elasťáků, dresů a rozcvička mohla začít. Zkoušeli jsme si zapojování hadic, běhaní a poté byl nástup. Takových lidí, a televize namířila přímo na nás, krásný pocit. Rozchod. Jednotlivci chlapy mohly začít. Od nás sám za chlapy běžel jen náš vedoucí. Zbylí běželi s družstvem z Kvasin. Šli jsme tedy na ně koukat.
           Chlapi mají odběháno. Teď je čas, abychom se připravili my – dívky. Klepali se mi kolena trémou, ale ještě větší strach jsem měla, že mi spadnou kalhoty. Ti přede mnou mají odběhnuto. Teď je řada na mě. Už ohlásili mé jméno. Odpočítávají poslední vteřiny na přípravu. Je to tady. Startovní pistole vystřelila. Doběhla jsem v pořádku, i ostatní - nikdo se nezranil.
           Poté byl oběd - guláš v místním občerstvení. Přestávka skončila a my se mohli jít připravovat na 4x100m. Prošli jsme si trať a koukli na předávky.
           Štafeta chlapů začala. Naši kluci byly dobrý - odběhli to bravurně. Teď se čekalo jedině na nás. S holkami jsme se rozestavěli po trati. Zapískali, a Terka vyběhla. Přelezla domeček a proudnici předala Markétě, ta přeskočila bariéru. Poté Veronika udělala hadice a už se blížila ke mně, já měla přenést 6kg hasičák. Splnila jsem, poté jsem se už rozběhla do cíle. Odběhnuto! Paráda!
           Počkali jsme na dokončení štafety, abychom se dozvěděli umístění.
Poté jsme se pouze převlékli, zabalili všechny věci a nasedli do busu. A hurá dom. Po cestě jsem vyjedli hradecký MC Donald. Dojeli jsme do Kvasin k hasičárně. Rozloučili jsme se, nasedli do auta a odjeli do podhůří našich hor. Krásný zážitek. A kdo na těchto závodech nikdy nebyl, neví o co přichází. Všem doporučuji.
           S nezapomenutelným zážitkem se s Vámi podělila Nikola Reslová.

         << zpět na Mladé hasiče